O mužích a ženách na odvážných reklamních strojích

Kdo mne četl už na Půovi ví, že otázka krize reklamního průmyslu zdaleka není mé nové téma. Kdysi jsem dokonce Martina Charváta propral jako typickou “starou agenturní strukturu”. Řekl něco ne zrovna chytrého.

Ke cti mu slouží věcnost diskuse, kterou jsme to nakonec rozsekli. Neodkazuji na to (hledejte, když chcete) - totiž o něco později jsem se za svou nabroušenou klávesnici i zastyděl. To když se pak nedlouho nato i on přidal k mé Temné straně ;-) - založením Konektoru.

Vzpomněl jsem si na to dneska, když jsem si na blogu Konektoru prvně všiml Martinova úvodního příspěvku Kde jsou všichni ti odvážní mladí mužové a ženy? Přiznám se, tohle téma jsem dosud měl v hlavě srovnané relativně jednoduše: dneska se dají nakoupit kvalitní týmy na cokoliv. Rozumí zadáním, mluví a korespondují anglicky, znají a respektují postupy. A na rozdíl od kupy neodpovědných kreativních slečinek uvnitř agentur to všechno dělají včas a pořádně, protože vědí, odkud se berou peníze na výplaty. Martin zde ovšem dle mého naznačil jenom jednu část důvodů, proč vznikla všechna ta veskrze profesionální studia a produkce, které otevřely dveře kooperativním agenturám typu Konektor. Mladí, co se jim nechce do agentur rozhodně dle mého nejsou tím hlavním hýbatelem. Možná druhou podstatnou skupinu Martin nezmínil ze skromnosti.

Jsou to reklamní dinosauři našeho typu (40+) a některé mladší zkameněliny (30+). Tu práci mají rádi a proto z ní (jak je místním zvykem) neutekli ještě před třicítkou. Přestože v nich vyrostli (a možná právě proto) ji už ale nechtějí dělat v agenturách.

 

Kreativní oddělení agentury Charles Austin Bates (neplést s dnešní Bates) v roce 1905. S těmito hochy se právě před třemi lety nepohodl jistý 35letý Earnest Elmo Calkins, otec vizuálního stylu moderních reklam. V roce 1902 si založil vlastní agenturu “nového typu”. Klikněte a uvidíte originál stránku z propagační brožury agentury i s (na tu dobu) dost “bohémským” popiskem…

 

Ano, naše doba je revoluční. Nebude to poprvé v historii reklamy, co je třeba do ní říznout. Jenom dneska to musí být mnohem více do hloubky. Kosmetická kreativní revoluce à la Veliký David (Ogilvy) anebo DDB/Saatchi tentokráte stačit nebude. Tohle je, holt, návrat před první 15% provizi. Píše se opět rok 1916. Jestliže ne rovnou 1842. Je čas pro nové Hopkinse a Calkinse. A ti, než se každý po svém definitivně vzbouřili, strhli s sebou další vytvořili své anebo reformovali existující agentury, už také byli reklamními fosíliemi…

Takže rád bych doplnil Martinovu úvahu o jednu hodně zelenou výzvu: drazí mladí a odvážní Konektoři, chraňte také dinosaury!