15. 3. 2010

Dvě nezadržitelná osobní rýpnutí

Nejde to – tyhle dvě zprávy ze Strategie prostě komentovat MUSÍM. Ono - už dlouho jsem promítal, jestli neudělat přehled rozuzlení všech otevřených kauz, o kterých jsem kdy psal. Připadalo mi to ale blbý. V 90% případů jsem totiž měl pravdu ;-) . Tak alespoň rozuzlení dvou, o kterých jsem nepsal…


Zpráva č. 1: Grunt odchází z Novy

Tohle má pro mou maličkost osobitou příchuť. Byl jsem totiž externím členem týmu, který duu Grunt/Šámal  na Nově přecházel. Připravoval jsem strategie a postupy pro změny portálu nova.cz, které se ovšem nikdy neuskutečnily. Bylo to někdy na přelomu let 2006/2007. V květnu 2008 již nové vedení s velikou pompou spustilo novou verzi – včetně nahatých zpráv (nedávno definitivně zaříznutých).

Potud vše v pořádku. Myslel jsem si své, společně s Danem Dočekalem a mnoha dalšími, ale protože šlo (a vlastně neustále jde) o bývalého klienta, držel jsem se ve vyjádřeních zpátky. Sám jsem k tomu až na pár pouze glosujících komentářů nikdy nic nenapsal. A nakonec – možná oni měli recht a já se mýlil…

Co mě ovšem nakoplo - a bez čeho by zřejmě tato má poznámka asi nikdy nevznikla - bylo jejich prohlášení v rozhovoru v Marketing&Media č. 18/2008:

Co jste ve všech rozhovorech při startu tn.cz zatím ještě neřekli?

Že si s RedNews budeme moci vyřídit účty se všemi mudrujícími novináři, praxí nepoznamenanými mediálními kruhy a samozvanými internetovými guru.

A sorry, toho samozvaného internetového guru jsem vzal osobně ;-)

Když se dneska podívám na (veřejná – nic interního) data z předgruntovko/šámalovského období a na některá dnešní čísla, dlouhodobá bilance je prostá – zhruba dvaapůlnásobek denní návštěvnosti proti stavu před oním slavným Velkým Třeskem. Startovací čísla najdete v jednom starším a plus-minus současná v jednom novějším Danově článku na pooh.cz.

A zde musím poznamenat, že do tohoto období kromě ne právě levných (řádově desítky milionů) Red News, spadá rovněž (prý dvěstěmilionová) akvizice Jyxo, resp  blog.cz. Stále si můžete říkat, že dva a půl krát více – to za to stálo.

Nejdříve připomenu, že mezitím proběhlo pár vln různých X-Faktorů a Superstar, které vždycky na Nova.cz fungovaly jako nadháněči desetitisíců nových uživatelů. I když s nijak slavnou schopností trvalé konverze – TO JE PROBLÉM.

Je tu ovšem ještě jeden závažný fakt: V roce 2007 bylo na internetu pouze něco pod 30% českých domácností. Dnešní odhady již přesahují 50% (jakýs/takýs přehled jsem našel pouze zde a i ten až k dnešku nesahá). A kde už má člověk blíže od televizoru k počítači než doma, že? Když k tomu připočítám (což má pro televizní web zásadní význam) prudce se zvyšující penetraci těchto domácností vysokorychlostním internetem, nedá mi nerýpnout zpátky:

Pánové, díky, v našich účtech už mám jasno.

A jak se zdá, vedení Novy také.

Zpráva č. 2: Digitální agentury se spojily

Bylo to někdy v roce 2001. V Mnichově jsme s mými německými šéfy týden probírali, jak urychlit geschäfty. Mezi jiným jsme navázali metodologickou spolupráci s tamějším centrem výzkumu použitelnosti (před devíti lety!), meditovali jsme nad metodami, jak českému trhu vysvětlit výhody affilliate marketingu (před devíti lety!) a také jsme narazili na fakt, že zde ještě vůbec nikdo nechápe, jaký je rozdíl mezi agenturou našeho typu a webdesignovým studiem (no jo, před devíti lety…). Prý by mohlo pomoct profesní sdružení.

No jo, promítal jsem již cestou domů, ale s kým? My v té době už měli 9 zaměstnanců, dost velká jména v seznamu zákazníků, ale o zbytku jsme tušili málo. Dle tam-tamů iLeo při agentuře Leo Burnett vzniklo ale pak zaniklo, McCanni cosi “prý” dělali, Advertures právě čerstvě vznikli jako úplně nezávislí. Jediná logická a nejpříbuznější volba padala pouze na Ogilvy Interactive – dodnes představovanou Tomášem Jindříškem. V té době to prý byl pouze on s asistentkou, ale něco dělali a byli v podobné pozici jako my.

Hned v pondělí jsem si sehnal jeho telefon a brnknul mu: “Dobrý den, blablabla, předpokládám, že jsme na tom podobně, pojďme se potkat a možná následně sdružit.” Přiznám se, odpověď mě odzbrojila: “A proč bychom to jako měli dělat?” Uff! Dále jsem to už ani nezkoušel. Akorát ještě asi půl roku na to jsem prožil trapný večer s novinářkou z německého Handelsblatt (poslalo jí PR oddělení z Mnichova), která nedokázala za boha pochopit, jak to, že zde nejenom že nemáme profesní sdružení ale ani blbou hospodu, kam spolu chodíme na pivo.

No a tahle zpráva ze Strategie s datem  10. 3. 2010 konečně dává odpověď Handelsblattu i Tomáši Jindříškovi – a mně jistou formu rozhřešení:

Proto!

Žel, teď už se nemůžu ubránit pocitu, že jde pouze o další sdružení pro sdružení. Škoda. Před devíti lety to mohlo mít ještě OPRAVDOVÝ význam.