24. 10. 2010

Google/Apple TV a revoluce? Pche!

Už hodnou chvíli pozoruji “revoluční kvas” kolem těchto dvou služeb. A nemohu si pomoct, to neustálé ochkání a achkání mi připadá trochu směšné. Jednak proto, že ve skutečnosti nejde o nic převratného. Ale jako mnohem důležitější považuji ignorování toho, jak funguje trh s filmy. Ten český zvlášť.

Ono by se to vlastně dalo shodit ze stolu asi třemi poznámkami:

  1. Na českém trhu nelze oficiálně nakupovat obsah přes iTunes.
  2. Google se tváří, jako by byl obsah televizí zdarma. No a ony mu už předvedly, že tak prosté to není.
  3. České televize nebudou vstřícnější (proč by měly) a navíc, v lokalizovaných verzích filmů a seriálů je takový autorskoprávní maglajz, že někteří distributoři nejsou ve stavu nabízet dabované filmy na DVD nebo BlueRay i když objektivně (někdy i několik dabingů) k dispozici je. Doufat, že to dokáže na webu (obecně šířitelně a současně autorskoprávně čistě) zrovna některá z našich televizí, považuji za – jemně řečeno - naivní.

Televize je gaučové médium

A to jako takové svádí k pasivnímu příjmu. Kdyby tomu tak nebylo, nikdo by ji už dávno nesledoval. Tři čtvrtiny českých domácností mají DVD přehrávač a třetina ještě stále klasický páskový videorekordér. A přesto půjčovny skomírají na úbytě a televizní diváci se nadále počítají na miliony. Důvod je prostý – pasivní oddech. A když už někdo nechce sledovat televizi “on-air”, není nic jednoduššího, než použít DVD rekordér.

Apple TV je v podstatě kombinací služby video-on-demand s trochou specifického obsahu (Flickr, Netflix, YouTube). Pokud je mi známo, jediná masovější služba video-on-demand, která je součástí O2TV se netěší žádné extra oblibě. Výběr titulů je jednoduše chabý – plný starých titulů a různých béček a céček. Typický odraz situace na českém trhu. A navíc, ADSL v u nás běžných rychlostech je tak na hraně utrpení už při filmech ve standardním rozlišení. Tahání snímku v plném HD o několika desítkách gigabajtů je holý nesmysl (to myslím perspektivně – ne že by něco takového aktuálně hrozilo).

Google TV se tváří, že zprostředkuje vše, co je na síti k vidění – včetně klasického webu. A zde je další chyba lávky. Televizor je kolektivní médium. Kdo má u ní herní konzoli ví, že individuální zábava dvou-tří členů domácnosti je pro ostatní – jak to jen říct – ne zrovna atraktivní. Jak se bude tvářit zbytek rodiny při brouzdání po internetu?

Ona hlavní kvazi-výhoda (možnost sestavit si svůj program bez reklam) je pak holou utopií. Už vidím Novu, jak za několik milionů koupí seriál, nechá jej nadabovat a pak ho jen tak volně (a bez breaků) dá všanc nějaké gůglácké hračce. Filmová a televizní tvorba totiž na rozdíl od textů (zpravodajství, knihy) stojí výrobně majlant. Desítkami milionů korun (česká tvorba), či stovkami milionů dolarů se tam háže lopatami. A nikdo zatím nevymyslel nic chytřejšího, než dvě možnosti: zaplatit za zápůjčku/nosič/kino, nebo zaplatit za práva vloženou reklamou. Bujaré jsou představy Googlu o tom, jak se stane chytrou horákyní (ani reklama, ani platit). Televize, které ten obsah vyrábějí případně draze nakupují, jak se zdá, to už začínají dávat jasně najevo.

Brblání early adoptera

Nepleťte si mě s nějakým staromilcem. Opak je pravdou. Ovšem právě proto tvrdím, že žádná revoluce se nekoná.

Pokud toužíte po funkčnosti Apple TV, tvrdím, pořiďte si radši Xbox – herní konzoli od Microsoftu. Vše zde již funguje. Platby jsou vyřešeny elegantně přes dobíjecí kupony, zatím sice máte volbu jenom použít britský nebo americký účet, nicméně české služby Xbox Live jsou už na spadnutí. Ovšem podle varování od Microsoftu, kupa věcí přestane na českých účtech fungovat (jak překvapivé!). Takže pokud si teď pustíte tuhle prezentaci Apple TV (anglicky), můžeme začít srovnávat

Rozhraní Xboxu se od Applu samozřejmě liší, ovšem podstata zůstává. Pokud je konzole on-line, kromě výběru her a podobně se vám tam objeví i vícero trhů. Třebas jako tento s videem:

V přehrávači Zune si pak můžete vybrat (podle žánru, abecedně atd.) film, o který máte zájem:

No a u vybraného titulu pak na vás jukne tato nabídka. Ty podivné ceny jsou v Microsoftích bodech (ty z těch předplatných kuponů), kde  jeden bod vyjde našince na něco mezi 30-40 haléři. Jak je vidět, HD verze nového filmu je tu k pronájmu za něco kolem 200 Kč:

To ovšem zdaleka není všechno. Obdobným způsobem je zde vyřešený i obchod s hudbou i hrami, spojení na SkyTV (ovšemže si i to vyžaduje placenou registraci!).

Tím možnosti zdaleka nekončí – jsou zde ještě komunitní služby (včetně nativně zabudovaného Windows Live Messengeru). Do Xboxu lze bez problémů zapíchnout USB klávesnici, takže ti klienti jsou pak zcela použitelní:

Asi bych měl poznamenat, že se teď díváte na službu, která je v této podobě k dispozici už minimálně dva roky. A samozřejmě, že i zde se vše hezky hýbe, animuje a vydává pazvuky Mrkající veselý obličej. Podstatná nevýhoda ovšem zůstává: žádný lokální ani lokalizovaný obsah, závislost na vysokorychlostním připojení a – absolutní absence důvodů, proč to dělat zrovna takhle.

Nechci zde dávat návody tohoto druhu, ale podstatně jednodušší je stáhnout si “černou” verzi (třebas i v HD a s českým prostorovým zvukem) do počítače. A dnešní televizor si se spuštěním poradí i přes místní síť rovnou z osobního počítače.

Google TV v televizoru

Pokud jde o obsah “zdarma” á la Google TV, na to stačí i samotný televizor. Výběr českých pluginů není nijak oslnivý. Ony jsou hezké ty prezentace, jak to Google TV umí s cizím obsahem. Ale pokud se přidají další televize a studia k odstřižení Googlu, o moc více než Youtube a placené služby typu Netflix tam stejně nenajdeme. Takhle aktuálně vypadá (opět dva roky existující) internetové rozhraní na televizoru Samsung. Asi je na místě dodat, že podobnou funkčnost nabízejí i některé jejich přehrávače a domácí kina:

A ano, i zde se dá vytvořit vlastní program, nebo jenom tak brouzdat podle nejrůznějších kritérií:

Zásadní otázka ovšem zůstává – proč to dělat? Google tvrdí, že proto, abychom ten ohromný a úžasný webový obsah viděli na největší obrazovce v domácnosti – a to je televizor. Upřímně řečeno, kostičkované huhlající video je na 40” obrazovce stále jenom kostičkované a huhlající video – jen je to mnohem líp vidět a slyšet. A že by na YouTube byl zrovna obsah na horečku sobotní noci…

To byla ovšem opět “plně funkční” česká verze. Jak vypadá ta z civilizovanějších trhů se můžete podívat na následujícím videu z února tohoto roku:

Proč ani jednomu z těch projektů v ČR nevěřím?

Protože jak jsem se snažil ukázat, jsou zde už dávno jiné alternativy a žádné zemětřesení klasické televize nezažívají. Opak je pravdou – šíření kabelovek, satelitů a digitálního pozemního vysílání stále rozšiřuje dostupnost vícero kanálů stále více domácnostem. Paradoxně, za mnohem podstatnější než vzdechy nad “ňákoutíví” považuji zprávu, která prošla kolem mnoha reklamních a mediálních kolegů bez povšimnutí. A přitom oznamuje, že stanice jako Barrandov TV nebo Prima Cool už může přijímat 80% českých domácností. Jestliže má něco potenciál hnout českým televizním trhem, pak zrovna tohle.

Jak české televize zvládají moderní technologie je vidět už na EPG (programový průvodce, který je součástí digitálních přenosových cest). Neschopnost zanést tam jakékoli změny ve vysílání, chybějící nebo neúplné popisky programů, nepřesné nebo přímo nepravdivé údaje o začátku programů (jako jsou filmy na Nově začínající v osm – a u elektronického průvodce to zase až taková banalita není – podle něj se programují zařízení)… A pokročilejší technologie? Pro takové Windows Media Centre nabízí svůj program pouze ČT. Zmatek v autorských právech u lokalizovaných verzí, který to vše korunuje, jsem už zmiňoval. Prachbídná nabídka na několika málo českých video-on-demand služeb to jenom potvrzuje.

Myslím, že alternativ k sledování televizí podle svého je stále dost. Pohodlnějších i funkčnějších. Jednou měsíčně naprogramovaný DVD rekordér udělá tu samou službu (člověk si může kouknout co chce a bez reklam, pokud o to stojí). Web na velké obrazovce lze mít pomocí kabelu za tři stovky. Třebas připojením notebooku či netbooku k VGA nebo HDMI konektoru televizoru. I bez dalšího udělátka za několik tisíc (Google TV box nebo rozšíření televizoru je v podstatě malé PC). Apple je o něco levnější, zůstává zde ovšem otázka co s ním bez iTunes…

A tak si myslím, že stejně jako v mnoha jiných oblastech (popularita Seznamu či ICQ), na nějaké české revoluce v tomto směru nevěřím. Jo, možná u pár geeků. Ale kolik takových je mezi miliony českých domácností?

A proč jim nevěřím obecně?

Protože to už zde jednou bylo. V roce 1999 se na americkém trhu objevily hned dvě podobné služby: TiVo a ReplayTV. Myšlenka byla prostá: protože v amerických domácnostech není výjimkou více než stovka kabelových programů, obě firmy pro ně vyvinuly speciální videorekordéry. Pomocí zvláštního programování uměly samy třebas nahrávat celé seriály – i když se čas jejich vysílání mění. A hádejte co? První verze dokázaly nejenom přeskakovat reklamu, ale také přeposílat nahrané programy dalším lidem.

imagePo uvedení obou služeb na trh netrvalo ani rok, než je televizní společnosti žalovaly. Jak jinak, za útok na ekonomické základy fungování televizí vysílajících zdarma. Soud uznal, že jak přeskakování reklam, tak sdílení programů porušuje americké autorské právo, tak další federální zákony. TiVo žalobu přežilo až do dneška, ReplayTV ne. Jeho mateřská firma zkrachovala v roce 2003.

Nicméně, možnost přetáčet (už ne automaticky vynechávat) reklamy v přehrávačích TiVo zůstala. O čemž se i tak celou dobu (nejenom) v americkém reklamním průmyslu vedou diskuse už celé roky: Jak reagovat? A teď hádejte, jak to dopadlo. Z původní myšlenky čisté televizní zábavy bez reklam je dneska z TiVo – reklamní platforma. A ne lecjaká. Navíc, díky kombinaci smluv za služby a (dnes již přirozené) kombinaci s internetem nabízí cílení po sekundách a měření na vzorku 100 000 uživatelů.

Představa Googlu o volném přístupu k televizním programům (nedejbože bez reklam) je stejně scestná. S jediným rozdílem: nechce si brát obsah přímo z televizního vysílání, ale z webu. Což je možná ještě praštěnější myšlenka. To platí i pro Apple TV – Steve Jobs tvrdí, že BlueRay je mrtvá technologie, protože HD obsah se bude výhradně šířit po síti. Jenomže i na film v plné DVD kvalitě je potřeba mít připojení o minimální rychlosti nějakých 8 Mbit/s. U filmu ve vysokém rozlišení a plným prostorovým zvukem je to dvojnásobek. Tak se schválně podívejte, jak běžné rychlosti to jsou. Jistě, je zde možnost film i nahrát z internetu. Zde si můžete ověřit, kolik by na vašem připojení trvalo stáhnutí něčeho mezi 10-20 GB. To je to, čem zde mluvíme.

V jednoduchosti je krása

Televizní obsah dneska proudí do našich domácností již do značné míry digitálně. Sice na většinou nízkých datových tocích, což působí u rychlejších scén ono zábavné kostičkování, ale proudí. A pro příjem nám stačí běžná spotřební elektronika. Nepotřebujeme k tomu modemy, routery, ani další krabičky. Jsou zde placené kanály jak na kabelu tak na satelitu a když na to dojde, internetovou televizi vám dotáhne O2TV (včetně videa-on-demand) i po obyčejné telefonní lince.

DVD rekordéry s pevným diskem s kapacitou na několik desítek až stovek hodin programu, digitálním tunerem a ano, u některých i se schopností přeskakovat reklamy vás vyjdou levněji, než celý Google TV box od Logitechu. A pokud chcete opravdu špičkovou kvalitu, pořiďte si satelit s programy vysílanými v HD a v opravdu vysoké kvalitě.

S jedním se ale budete muset smířit: buď zaplatíte, anebo se budete muset přehlížet přítomnost reklam. Zdarma šířená televize, která program koupila tím chce své peníze zpět. Jistě – pak je tu ještě ta třetí možnost. Ale bavíme se v tomto případě ještě stále o televizi? Kromě toho, už vidím ty davy fanynek, jak si stahují Ordinaci odněkud z Rapidshare, jenom proto, aby ji měly bez reklam… Mrkající veselý obličej.

Televize žije. A ještě dlouho bude. Může za to její pasivní podstata, široká dostupnost i prostými technickými prostředky a fungující způsob financování tvorby obsahu i bez přímých plateb od diváků (koncese do toho nepočítaje). Žijeme v dobách, kdy technologický tlak působí kolaps trhů s nosiči, kina se jen tak-tak drží černých čísel a merchandising (reklamní předměty, hračky, počítačové hry) to nezachrání. O to větší bude do budoucna tlak výrobců filmů a televizních pořadů na rentabilitu z televizního (nebo chcete-li webového) vysílání. Apple TV tenhle fakt respektuje, i když pak vlastně nenabízí nic převratného.

Představy Google jsou v tomto ohledu naivní. Jistě – je zde možnost, že si televize pro GoogleTV napíšou své vlastní aplikace – a prodají vám přes Android Market přístup k Ordinaci za pár stovek a bez reklam. Proč by to ovšem dělaly, že? Musely by vynaložit nemalé peníze, dělit se o zisk – ale hlavně – samy by si vnesly chaos do obchodního modelu, který je živí. A ten stojí na sledovanosti. Ne programů. Reklam. Čím více možností vidět program jinak, tím větší riziko pro klasickou sledovanost. A tak, pokud se vůbec dopustí možnosti, že nabídnou svůj obsah zdarma, dám jakýkoliv citlivý orgán do ohně za to, že to bude – se starými, dobrými (a zde nepřetočitelnými) reklamními breaky. Na internetu navíc nespoutanými limity z klasického televizního vysílání, kolik reklamy tam může a kolik nemůže být.

Tím se ovšem základní myšlenka Google TV dostane přesně tam, kde jsou ostatní služby – někde mezi video-on-demand a klasickou televizi. A celá přidaná hodnota se smrskne už jen spojení na internetová videa a web – a těch pár klientů Hulu, Netflixu a podobně, které (jak jsem se vám snažil ukázat) už dneska pomalu má každá varná konvice.

V čem by pak měl být onen revoluční přínos mi pak ale opravdu úplně uniká.