12. 3. 2012

Kterak mi ignoranti zachovali Aristotela

Koupil jsem si dneska knížku, kterou jsem sháněl od studentských let. V antikvariátu. Dokonce se mi zdálo, že na mě antikvářka se svým mile intelektuálským kukučem za silnějšími brýlemi snad i mrkla. Jde totiž o klasiku z nejklasičtějších: Aristotelovu Rétoriku. Tato vyšla v roce 1948. A je to na ní vidět.

retorika2Míru mé posedlosti tímto titulem asi nejlépe popíše fakt, že jsem ji dneska u ranního kafe náhodou našel na stránkách jednoho antikvariátu. A přestože mám práce jako na katedrále, za hodinu jsem byl zpět i s knížkou.

Rétorika totiž patří mezi méně známá Aristotelova díla. Nejspíše to bude tím, že se našla později. Pravděpodobně až v 11. století, kdy do Toleda dorazila katolická vojska a po Maurech zde našla nepoškozenou knihovnu plnou originálů i arabských překladů řeckých klasiků. (Nenechte se plést, arabská věda byla v té době daleko před evropskou.)

Někteří označují Rétoriku za dodneška nejzásadnější ucelené dílo o přesvědčování. Řeší přitom přesahy do lingvistiky, logiky i etiky. Od jaktěživ tuto knihu mám – vzhledem ke své profesi – zařazenou mezi povinou literaturu. Ne, nikdo to po mně nikdy nechtěl, chci to po sobě já.

Zkoušel jsem to louskat v latině. Dostal jsem se asi na stranu 10 – už na gymplu mi moc nešla. Zkoušel jsem to s živými jazyky. V některých jsou dostupné pouze ne moc srozumitelné prastaré překlady (němčina, francouzština), nejmodernější anglický překlad je sice široce roztroušený i on-line ale … no vyzkoušejte sami. Utonul jsem někde v páté kapitole.

Výhodou mladých národů jsou mladé překlady. V češtině vyšla (pokud je mi známo) Rétorika třikrát: v mém, dneska získaném vydání, pár let zpátky v jakési prapodivné šestisetstránkové obrovské buchli a čerstvě jako rodokaps. Dneska jsem tedy objevil onu původní zlatou střední cestu – 328 stránkovou verzi z roku 1948. Myslím, že po překladech z řečtiny do arabštiny, pak do latiny, pak po pokusech vrátit text do řečtiny navíc platí, čím blíže zdroji, tím lépe.

Tohle je originální překlad. Zkrátka, pro tuhle Rétoriku jsem si musel hned dojet. Cestou zpátky jsem si v ní (konečně!) chtěl číst. Jenže ouha. Nějaký dělník v tiskárně byl  ve své době zjevně mnohem více unešený soudruhem Gottwaldem než nějakým sprostým otrokářsky-imperialistickým Aristotelem (ten imperialismus mi tam vložil Alexander Veliký, Aristotelův žák). A tak tiskařské archy sice poskládal, ale neořízl. Jinými slovy – mám knížku, která má srostlé stránky.

retorika1Čímž se rovněž provalilo, že od roku 1948 nikdo neměl potřebu ji číst.

Ne že bych se divil. Na zadní straně je reklama na jiné dílo ze stejné edice pana nakladatele-kapitalisty (fuj!): Státověda a theorie politiky od Univ. profesor JUDr. Zdeněk Neubauer. Těžko bych hledal tragikomičtější titul pro rok 1948.

Abych to uzavřel: Dneska, 12. března 2012 dodatečně děkuji panu nakladateli Janu Laichterovi za tuto knížku. I když si zřejmě kvůli komunistickému tiskařskému mistru budu muset ještě koupit nůž na papír (nemyslete si, má speciální úhel ostří a předepsanou ostrost a sehnat něco podobného v dnešních časech už není žádná sranda).

Na druhou stranu, no řekněte: umí tohle nějaký e-book?