6. 11. 2009

Mám nový úlovek: Kvantově-neuronální blábolizmus

Obvykle sbírám příspěvky do svého marketingového bludária (od slova blud) pouze na internetu – ale to spíše pouze pro pobavení. Méně mne pobaví, když něco podobného přetiskne odborné periodikum. Smutný prim v tomhle ohledu drží Marketing&Media – naposled třebas popřením Nobelovky. Bratrský Trend Marketing se zatím držel. Do posledního čísla 10/2009. Pod titulkem Zákazníkův mozek na konkurenčním trhu (pardon, není kam linkovat, článek je tradičně zamčený) tam tentokráte vyšla opravdová pecka.


Někdy mám pocit, že někteří lidé místo nějakého reálného vzdělávání pouze usilovně nahlížejí do slovníků a hledají výrazy, které v marketingu ještě nezazněly. A protože jinak zřejmě nemají co nabídnout, vezmou první termín, který zní dostatečně vědecky a snaží se z něj udělat novou, převratnou metodu, jak prý konečně přijít marketingovým komunikacím na kobylku. A hned jsou unikátní a “in”. Vždycky se přitom kryjí jedním z nejstarších triků: mlžením kolem relevantních zdrojů informací – a zkuste pak pochybovat, či nedejbože oponovat! Konec konců – jak tohle funguje jsem již kdysi popisoval v jednom Víkendovém čtení o manipulaci (hledejte pod mezititulkem Čáry a kouzla).

Dnešním šamanem je jistý Milan Horký, který onen článek napsal. Části tamějších výroků se vyhnu proto, že s jistou dávkou liberálnosti se dají označit za věcně správné, i když ne zrovna nejšťastnější – použitá zjednodušení jim dávají hodně do držky. Najdou se ovšem i skutečné odborné boty. Nechce se mi to zde ale podrobně rozebírat, za chvíli vás totiž zavedu ještě mnohem dál za toto zrcadlo. Pokud se k článku dostanete, prostě si jej srovnejte opět s tím mým Víkendovým čtením (tentokráte pod mezititulkem Diamant a guma). Ta Horkého síť na hmyz je to, co se ve skutečnosti nazývá znalostní struktura, nebo kognitivní síť.

Neuronály útočí

U autorova jména vespod se dočtete, že “je spoluautorem portálu Kvantová psychologie a autorem portálu Český neuronální marketing”. Já to tušil hned po prvním odstavci… Ono totiž internetové perly si sbírám. A tohle mělo v mém adresáři čestné místo už asi půl roku, kdy jsem zachytil první nesmyslný článek z tohoto zdroje v Marketingových novinách (tam mne ale nepřekvapí už nic).

Možná opravdu existuje...Předesílám, nevím co je neuronální (a neví to ani můj speller). Podezírám z toho angličtinu, která neuronovým věcem říká neuronal. Už název serveru tím napovídá, jaký pojmový guláš je uvnitř. Vlastně tam ani nemám s čím polemizovat - úplně upřímně, neměl jsem ani nervy číst vše podrobně (snažil jsem se, fakt). Možná za to může hned první věta na titulní stránce Českého neuronálního marketingu, která už půlroku trvá na slovech (na písmenko přesně!): “Tyto stránky neobsahují marketingově nablískaný obal….”. A pak následuje záplava neuvěřitelných snůšek spekulací, nesmyslů a prapodivných konstrukcí. K většině jsem vůbec nedokázal ani odhadnout prameny odkud by to asi mohlo pocházet. Natož je dohledat. A stejně: Vyvrátím jednu hloupost a 999 jich tam zůstane…

Už jsem ani nedoufal, když jsem narazil na sebevědomou větu  na jedné stránce, která dramaticky slibovala odhalení rozdílů v nákupním chování mužů a žen: “K následujícím informacím přistupujme způsobem, že se jedná o globální analýzu rozhodovacích procesů z více než 11 000 nasnímaných žen ČR celého věkového spektra.” Jejda! Dokonce globální! Bude pramen, studie, metodologie! Chyba lávky – nedozvěděl jsem se ani to, zda byly nasnímané nahoře bez foťákem, nebo mamografem, nebo fMRI... Vlastně ano – až úplně vespod: “Snímání probíhalo technikou BSA a vyhodnocení pomocí systému OKAV a TDSP.” Co to chce jako být? Ono celý tenhle web se striktně vyhýbá jakýmkoli odkazům na odbornou literaturu či prameny. Co mi to jenom připomíná… Že by Čáry a kouzla?

Kvantová psychologie sekunduje

Jenomže já si teď díky Trend Marketingu mohl vyhledat i ten druhý web: Kvantová psychologie. Umíte si představit s jakými pocity… Nejdříve varování: Opovažte se to začít číst bez přípravy! Na to je zde extra nápověda Než začnu číst. Jestli si myslíte, že až si přečtete ten návod, dozvíte se, co že to ta kvantová psychologie je, zklamu vás. Pokud ale nejste dotčeni psychologickým vzděláním, zkuste se trochu poloudat po tom, co vám na tohle téma nabídne Google. Nebojte, opravdové psychologie tam najdete pomálu, neřku-li žádnou. Na tomto serveru jsem alespoň rozlousknul ty zkratky.

Jednoduchá neurologická testovačka (klikni pro zvětšení) Nemám prostě sílu polemizovat s touto obrovskou masou textů, která střílí celými salvami odborných termínů v nesmyslných souvislostech, zatahuje chudáky Jungy, Piagety a Lüschery do věcí, se kterými nemají zhola nic společného a to vše občas opepří perlami (samozřejmě bez zdrojů) typu: “Vědci již dávno, dokonce i na zahraničních univerzitách dokázali, že nejvhodnějším jazykem, pro jakoukoliv vědu (vědeckou komunikaci) je český jazyk. A proč? Jednoduše proto, že díky své bohatosti odmalička strukturuje vazby neuronálních okruhů mozku lidí, výrazně přesnějším způsobem než jazyky ostatních národů.” Uff! Teď ještě neuronální (nebo kvantová?) psycholingvistika! Svým způsobem je to veledílo vcelku obdivuhodné. Rozsah obou serverů by vytištěný vydal spolehlivě na knížku. A co ještě doplněný o další weby, kde se třebas můžete nechat za 99 kaček otestovat i vy!

Popravdě, nejsem klinický psycholog, abych posoudil aplikovatelnost diagnostiky, na které celá Kvantová psychologie prý stojí. Jsem ale opravdovou psychologií dostatečně políbený, abych uměl posoudit, z čeho to všechno chce jakoby vycházet. A mám s tím vším jeden zásadní problém: Na sto honů je to cítit absolutním nedostatkem skutečné odbornosti. Chybí jakékoliv odborné reference, vědecky podložené hodnocení validity ve srovnání s jinými obdobnými metodami (alespoň stařičkým místním CAE). O čem to mluvím? Jukněte třebas na tuto dost zásadní srovnávací studii (chce to pouze bezplatnou registraci) – takhle nějak to má vypadat. Opravdu mě děsí fakt, že něco do této míry odborně neoponovaného některé firmy zjevně neváhají použít pro hodnocení zaměstnanců a výchovní poradci na základě toho radí dětem…

Ve své liberálnost bych překousl i revoluční českou diagnostickou metodu, která vychází z něčeho co má hlavu a patu a na čem následně stojí nějaký smysluplný pracovní model použitelný v marketingových komunikacích. Tohle ale rozhodně není ten případ.  Jenom se podívejte, jaká je historie toho všeho, na čem to jakože stojí celá ta kvantově-psychologická-neuronálně-marketingová habaďúra. Ona zde jmenovaná východiska a platformy - i když radši s vytečkovanými letopočty - končí někde v padesátých/šedesátých letech (ach, zlatý detektor lži…). Studie pořízené za posledních dvacet let pomocí funkční magnetické rezonance a pozitronové emitografie, celý obor fyziologické psychologie s jejím manifestem z roku 1995, nemluvě o věcech podstatně novějších jako kdyby neexistovaly…

Paradoxně se ale pokoušejí bránit větou šijící do všech konzervativců: “Je obdivuhodné, s jakou tvrdošíjností „recenzenti, kritikové a odborníci“ naprosto ignorují neurobiologickou, fyzikální a chemickou podstatu procesů, které se technika barvově slovních asociací snaží alespoň v základu respektovat a skromně využívat.” Za sebe mohu pouze říct: Ne. Právě proto, že neignoruji podstatu procesů o kterých zmateně a nepodloženě teoretizujete, právě proto nemohu brát vážně “kvantovou psychologii”. A “neuronální marketing” na ní postavený, jakbysmet.

A já trpím

Každopádně už teď mnohem více chápu důvody pro ty nesrozumitelné konstrukce, proto ty neumělé analogie, desítky ne-li stovky termínů v uvozovkách, proto ta absence zdrojů. Přestože titulky neustále slibují nějaká řešení, nikde se žádného nedočkáte. I ten článek v Trend Marketingu končí užitečnou radou: “Mozek každého z nás je nastaven neustále na to, aby vyhledával pro sebe to lepší, výhodnější, kvalitnější, než v současnosti má. Na jednu stranu je to pro marketing výborná zpráva. Jakoukoliv situaci na trhu může marketér kdykoliv svojí nabídkou změnit. Druhá zpráva je již horší. Věrnost od zákazníků neočekávejme, pouze v tom případě, když mu umožníme zabránit vzniku jeho subjektivních rizik lépe než jiní.” Tak. Konečně víme jak na to.

Snažně prosím marketingová média, aby se tomuto zdroji nepodložených tlachů vyhýbaly obloukem, pokud si nechtějí uříznout ostudu. Příště se nám možná bude snažit Milan Horký vysvětlit, jaký velevýznamný dopad na marketing v krizi má tisíckrát vyvrácené tvrzení jednoho amatérského psychologa ze začátku sedmdesátých let, že využíváme jenom 10% své mozkové kapacity.

Varuji vás. Tohle jsem se na Neuronálním marketingu rovněž někde zahlédl…

PS: Opravdu nechápu, proč prý Národní knihovna oba zmiňované weby zařadila do programu WebArchiv. Copak výběr webů tam nikdo odborně neposuzuje? Chvíli jsem škodolibě bojoval s pokušení navrhnout pro archivaci i Osud. Jen tak. Jestli by to prošlo…